Chování, zvyky, kultura a oblékání v Egyptě

Egypt je islámská země. Země, která se většinově řídí pravidly a morálkou jednoho ze dvou největších světových náboženství, stejně jako další více než miliarda obyvatel této planety. Jste to samozřejmě VY, kdo je v této zemi hostem, a hostům jejich hostitel vychází vstříc, to ovšem za předpokladu, že budete respektovat určité zásady, které jsou pro obyvatele Egypta (platí to samozřejmě i pro jakoukoli jinou kulturu) neporušitelné. Tuto skutečnost by si měl každý cestovatel do Egypta uvědomit jako premisu svého chování či jednání. Aby vás na vašem pobytu překvapilo co nejméně „jinokulturních“ zvyklostí, k tomu snad přispějí následující řádky.

  • Na úvod  – snad – malou zbytečnost: chovejte se v Egyptě i na svých cestách v něm klidně a slušně. Jako „zbytečnost“ jsme to označili v dobré víře, že toto pravidlo je obecné a mělo by – teoreticky – platit pro každého člověka v každé zemi. Bohužel, nemusíte ani cestovat do Egypta, abyste byli svědky toho, že ne vždy si toto pravidlo berou turisté náležitě k srdci – viz. Praha a skupinky opilých a řvoucích německých turistů (jde pouze o příklad :-). Obyvatelé Egypta i dalších islámských zemí jsou poměrně „nevrlí“ k různým výstřednostem, které jinde ve světě – např. v letoviscích Španělska – přejdete bez většího povšimnutí.
  • Pravdou ale je, že takové chování je často způsobeno nadměrným požíváním alkoholu. Z tohoto hlediska je Egypt „ochráněn“ islámským zákazem jejich požívání, i když tento zákaz zde není tak striktní jako jinde. Ve skutečnosti – a platí to zejména pro turistická letoviska na pobřeží Rudého moře – Hurghadu, Sharm El Sheikh atd. – se alkohol prodává, nejenom v hotelech, ale i v „mezinárodněji“ se tvářících restauracích, takže si zde můžete dát pivo, víno nebo míchaný nápoj podle svého gusta. Mějte ovšem na paměti – nic se nemá přehánět.
  • Při svém pobytu v Egyptě budete každodenně oslovováni žádostmi o darování bakšiše (Bakshees). Bakšiš od vás bude očekávat egypťan, který vám vyrve z ruky zavazadlo na letišti a rozeběhne se s ním před halu k vozidlu taxi nebo k autobusu, ten, který vám poradí cestu káhirskými ulicemi, zaměstnanec hotelu, který vás stisknutím tlačítka ve výtahu dopraví z prvního do druhého patra – zkrátka a dobře: bakšiš je součástí místní kultury pevně a nedělitelně a nelze se na něj dívat jako na prostředek snahy obyvatel Egypta o finanční vydírání za poskytnuté služby. Je totiž také nedílnou součástí příjmů egypťanů, a alespoň trochu dorovnává nepříliš vysoké platy místních zaměstnanců. Obvyklá velikost bakšiše je maximálně 1 EL, proto mějte vždy při sobě drobné bankovky, nikdy nevíte, kdo se vám právě chystá pomoci :-)
  • Rozhodně se nepouštějte s místními do politických debat, případně do ostouzení náboženských a politických představitelů Egypta (včetně těch dávno mrtvých) – vzpomeňte si na Osudy dobrého vojáka Švejka. Do místní politiky by vám tak jako tak nemělo co být, a uvědomte si, že váš pohled na islám je tvořen téměř ze sta procent mediálním obrazem, vytvářeným soukromými televizními stanicemi…
  • Každý si jako památku rád přiveze z dovolené (nejen z Egypta) mraky fotografií i živých záběrů. Pokud máte v úmyslu fotografovat na své dovolené vojáky, policisty nebo třeba vojenské základny, dejte se raději do služeb některé špionážní sítě; vyhněte se i fotografování na nádražích nebo mostech. Pokud se vám líbí nějaká scenérie, ve které jsou účastni jako statisté obyvatelé Egypta, raději se jich předem zeptejte, zda si je můžete zvěčnit, v případě méně tolerantní osoby totiž riskujete minimálně slovní ostrou přestřelku (a připravte se na to, že takový souhlas je dostatečným důvodem k poskytnutí bakšiše :-)
  • Co se oblékání týká, uvědomte si, že v Egyptě platí tzv. „stupňované“ lepší něco, než nic. V praxi to znamená, že čím více budete mít zahalené tělo (samozřejmě týká se zejména žen), tím je to pro místní přirozenější a uniknete takto oblečeni minimálně zírání kolemjdoucích nebo jejim slovnímu obtěžování. Samozřejmě, že v rudomořských letoviscích nemusíte chodit na pláž přes silnici v kalhotech a se zahalenými rameny, tady jsou kraťasy nebo plavky obvyklou samozřejmostí. Přesto je – ale většinou nevyžadovanou – slušností vstupovat např. do jídelny v dlouhých kalhotech. Na svých cestách Egyptem, Káhiru nevyjímaje, je potom slušné oblečení (u mužů kalhoty, u žen zahalené nohy případně ramena) podmínkou toho, že na vás místní nebudou neuctivě pokřikovat (pravdou je ovšem fakt, že nadměrnému obtěžování ze strany mužů jsou v Egyptě vystaveny i totálně zahalené samostatně korzující ženy). Na podobné projevy ze strany místních nijak nereagujte, po chvíli dají pokoj sami :-). Často se doporučuje jako reakci na podobné chování (nebo jako ochranu před ním) použít pouze „odzbrojujícího“ islámského pozdravu – Assalámu alejkum („Mír s Vámi“) resp. odpověď Wa alejkum as-salám („Mír s vámi též“)
Sdílejte: